Tvarové a materiálové normy spojovacího materiálu – jaký je mezi nimi rozdíl?
Pro praktickou orientaci je užitečné rozlišovat především tvarové normy a materiálové normy.
Co jsou tvarové normy?
Pod pojmem tvarové normy zde používáme praktické označení pro výrobkové a rozměrové normy spojovacího materiálu. Ty určují především, jak výrobek vypadá a jaké má rozměrové provedení.
Stanovují například:
- tvar spojovacího prvku,
- typ a rozměry hlavy,
- provedení závitu,
- základní rozměry výrobku,
- délku závitu,
- tolerance,
- další konstrukční požadavky.
| Norma | Typ výrobku |
|---|---|
| DIN 933 / ISO 4017 | šroub se šestihrannou hlavou s celým závitem |
| DIN 931 / ISO 4014 | šroub se šestihrannou hlavou s částečným závitem |
| DIN 912 / ISO 4762 | šroub s válcovou hlavou a vnitřním šestihranem |
| DIN 934 / ISO 4032 | šestihranná matice |
| DIN 125 | plochá podložka |
| DIN 6798 | vějířová pojistná podložka |
Tvarová norma tedy určuje zejména tvar, rozměry a provedení výrobku. Sama o sobě však neurčuje, zda je například šroub vyroben z nerezu A2, A4 nebo z uhlíkové oceli.
Co jsou materiálové normy?
Materiálové normy a související předpisy určují, z jakého materiálu je spojovací prvek vyroben a jaké vlastnosti má materiál splňovat.
Mohou stanovovat například:
- chemické složení,
- druh nerezové oceli,
- mechanické vlastnosti,
- pevnost v tahu,
- napětí při trvalém prodloužení,
- pevnostní třídu.
U nerezového spojovacího materiálu je významná například řada norem ISO 3506.
Setkáváme se proto s označením:
- A2-70
- A4-70
- A4-80
Písmena A2 nebo A4 označují skupinu austenitické nerezové oceli a číslo 70 nebo 80 pevnostní třídu.
nerezová ocel skupiny A2 + minimální pevnost v tahu 700 MPa.
U běžných uhlíkových a legovaných ocelí se používají jiné pevnostní třídy, například 8.8, 10.9 nebo 12.9.
Jeden šroub může mít tvarové i materiálové označení
Na jednom výrobku se běžně setkáme současně s tvarovým i materiálovým označením.
DIN 933 určuje tvarové a rozměrové provedení šroubu – šestihrannou hlavu, celý závit a příslušné rozměry.
A2-70 určuje skupinu nerezové oceli a mechanické vlastnosti.
DIN 933 tedy říká, jaký je to šroub. A2-70 říká, z jakého je materiálu a jakou má pevnost.
Stejný šroub DIN 933 může být například:
- A2-70,
- A4-70,
- A4-80,
- nebo z běžné oceli v jiné pevnostní třídě.
Tvarové provedení zůstává stejné nebo obdobné, zatímco materiál a jeho vlastnosti se mohou lišit.
DIN, ISO a ČSN mohou obsahovat různé druhy norem
Je důležité nezaměňovat název soustavy norem s jejich účelem.
DIN, ISO i ČSN obsahují tvarové, materiálové, zkušební i další technické normy.
Takové rozdělení by nebylo správné. Rozhodující je vždy konkrétní číslo normy a to, co daná norma stanovuje.
Například ISO obsahuje jak tvarové normy, například ISO 4017, tak normy mechanických a materiálových vlastností, například ISO 3506.
Proč existují převody tvarových norem DIN, ISO a ČSN?
Mnoho druhů spojovacího materiálu bylo v minulosti označováno především podle německých norem DIN nebo českých norem ČSN.
Postupně byly některé tvarové normy nahrazeny nebo doplněny mezinárodními normami ISO.
Proto se dnes můžeme u stejného nebo velmi podobného výrobku setkat například s označením:
DIN 931 → ISO 4014
Starší označení DIN se však v technické praxi používá dodnes, protože je mezi konstruktéry, montážníky i zákazníky velmi dobře zažité.
Při převodu je vždy vhodné ověřit konkrétní rozměrové rozdíly, protože odpovídající norma nemusí být ve všech detailech zcela totožná.
Jak do toho zapadá ČSN?
České normy ČSN obsahují jak vlastní technické normy, tak převzaté evropské nebo mezinárodní normy.
Ve starších výkresech se proto můžeme setkat s označením podle ČSN, zatímco současný spojovací materiál může být označen podle DIN nebo ISO.
Pro orientaci mezi těmito označeními slouží převodní tabulky tvarových norem.
A2 a A4 nejsou tvar šroubu
Další častou chybou je chápat A2 nebo A4 jako druh šroubu.
Označení A2 a A4 neurčuje jeho tvar.
Šroub z nerezu A4 může být například:
- šestihranný,
- imbusový,
- zápustný,
- s půlkulatou hlavou,
- s celým závitem,
- s částečným závitem.
Jeho tvar a rozměrové provedení určuje příslušná tvarová norma. Označení A4 se vztahuje k materiálu.
Co při objednávání spojovacího materiálu sledovat?
Pro správný výběr je vhodné kontrolovat několik údajů současně:
- Tvarovou normu – například DIN 933, DIN 912 nebo DIN 934.
- Materiál – například nerez A2 nebo A4.
- Pevnostní třídu – například A2-70, A4-80 nebo 8.8.
- Rozměr – například M8 × 40.
Teprve kombinace těchto údajů přesněji určuje požadovaný výrobek.
- závit M8,
- délka 40 mm,
- tvarové provedení podle DIN 933,
- nerezová ocel A4,
- pevnostní třída 70.
Kde hledat tvarové a materiálové normy?
Na STARÁ.cz najdete technické přehledy, které pomáhají s orientací ve spojovacím materiálu:
Správné rozlišení mezi tvarovou normou a materiálovým označením usnadňuje objednávání spojovacího materiálu i čtení výkresů a technické dokumentace.
Technická poznámka: Pojem „tvarové normy“ je v tomto článku použit jako praktické a srozumitelné označení pro výrobkové a rozměrové normy spojovacího materiálu.